Dne 09.03. 1831
Když byl Napoleon Bonaparte definitivně poražen, bylo rázem zavrhováno všechno, co jej mohlo připomínat. Francii totiž ovládli poslední Bourboni, příbuzní popraveného krále Ludvíka XVI. Zato občanský král Ludvík Filip, který nastoupil na trůn roku 1830, vycítil, že by měl zkušeností z napoleonských válek využít. Pod velením geniálního vojevůdce Napoleona tehdy v armádě bojovali také cizinci, rozdělení do regimentů podle národnosti. Ludvík Filip rozhodl, že všechny cizince sjednotí bez rozdílu a tím zároveň sníží riziko národnostních sporů. 


Již v březnu 1831 založil tento král cizineckou legii a ještě toho roku ji vyslal do Alžírska. Ve válce proti emírovi z Maskary Abd-el-Kaderovi během pěti let sice zahynulo 844 legionářů, ale legie jako jednotka prokázala svou zdatnost a vysokou bojeschopnost. Králi tudíž potvrdila správnost jeho úvah: jeho cizinecká legie měla mnohem vyšší úroveň, než původních čtyři sta Napoleonových regimentů.


Jak byl takový skok možný? Ludvík Filip totiž povolal do Francie profesionální vojáky, kteří po uklidnění válek v Evropě zůstali bez práce. Často opouštěli vlast bez osobních dokladů. Proto jim bylo povoleno svou totožnost pouze prohlásit. Tím se zákon z devátého března 1831 a jeho okamžitá aplikace (hned druhý den, 10.3.) stal výjimečným v dějinách vojenství a stál na počátku mnoha legend a bájí kolem takzvané druhé šance pro všechny, kteří přistoupí na požadavky cizinecké legie. Od tohoto data existují dva nejslavnější základní principy: Služba z cizineckého titulu a možnost zde sloužit po pouhém prohlášení totožnosti.

Zpět Příběhy