Strach je pro každého člověka velmi užitečnou emotivní reakcí. Právě díky strachu člověk přežívá. Může sloužit jako varovný signál a usměrňovat myšlení i jednání k novým způsobům hledání záchrany. Kromě ohrožení může lidi sjednocovat v obraně proti právě hrozícímu nebezpečí. Jsme schopni vymyslet potřebná obranná opatření. Víme, že stresová reakce v životě ohrožujících situacích má přímý účinek na srdeční tep, mozek vyšle zprávu do nervového systému a spouští reakci typu bojuj, nebo uteč.
Psychická příprava slouží hlavně k tomu, abychom dostaly naučené reakce na úroveň podmíněných reflexů v podvědomí, které nám pomáhají zlepšovat úroveň pohotovosti a bdělosti. Je to výcvik modelových a nácvik uměle vytvořených strachových situacích s využitím teorie adaptace a reakce. Pokud se ocitneme sami v nebezpečí a cítíme se dost silní, strach nám není brzdou a nezbaví nás odvahy.
Přežít ve válce je věcí celkové kondice zahrnující zdatnost tělesnou i duševní. Ve válce si lidé sahají až na pokraj svých sil. A někdy ještě dále… Válka je maximálně stresující situace. Buďme rádi, že ve válce zatím nejsme, ale nepodceňujme naši připravenost. Být připraven ne překvapen, je oč tu běží.
Je proto na místě se objektivně a nezávisle zamyslet se nad možnostmi zajištění skutečné a spolehlivé obrany občanů před teroristickými útoky a slabých hrozeb. Řešením jsou zásadní systémové změny při zajišťování bezpečnosti, jež se nespoléhají na pomoc státu a jeho policie. Ta sice celkem solidně zvládá zajišťovat bezpečnost ústavních činitelů. Zaručit bezpečnost ostatním obyvatelům však neumí, což naprosto přesvědčivě dokázali nedávné úspěšné teroristické útoky v Bruselu či v Paříži nebo Londýně. I u nás máme s terorismem zkušenost. Stačí vzpomenout na masakr spáchaný vyšinutým střelcem v Uherském Brodě.
Je nutno vycházet z toho, že centralizovaná a byrokratizovaná státní moc principiálně nedokáže organizovat a poskytovat skutečnou službu v podobě spolehlivé bezpečnosti obyvatel na nekonečném počtu míst a při nedefinovatelném množství příležitostí ke spáchání teroristického útoku nebo slabých hrozeb. Proto je dobré vědět co a jak máte dělat. Jestli se budeme učit bránit, budeme navíc ještě vědět, co sami zvládneme udělat. Což se zase projeví na našem sebevědomí. Znalost sebeobrany neuškodí žádnému dítěti, ženě a samozřejmě ani muži. Nebo se na danou situaci můžeme podívat ještě úplně z jiného úhlu.
Pokud hodnotíme současnou bezpečnostní situaci z hlediska hrozby terorismu v České republice, lze náš stát považovat za relativně bezpečný. Současně s tímto tvrzením je však nutné upozornit na existenci možného potenciálu a podmínek k jeho existenci a rozvoji. Z bezpečnostního hlediska tedy nemá smysl se ptát zda se “to” stane. Účelnější je v tomto případě kladení otázek typu: kdy, kde a jak se “to” pravděpodobně stane? a jak jsme připraveni?
Odpověď na poslední otázku není v žádném případě jednoduchá a je nutné se alespoň minimálně připravit.
Napsat komentář