Pyramida bezpečí je nastavena tak, aby každý ochránce reálně naplňoval své osobní vzdělání, technický rozvoj, disciplínu, sebekontrolu, chování a myšlení. Nejde zde nalézt odpovědi pro otázky typu „já chci“, „já budu“ nebo „já začnu“, zde je pouze reálná akce pro změnu a vše se děje ted‘. Duchovní cesta je nástroj a směr, který pomáhá odhalit, poznat a rozvíjet hluboké vnitřní pocity každého ochránce.

Proto, je velmi těžké popsat pomocí slov obsah vlastní duchovní zkušenosti, zde jde totiž o zkušenost poznání zcela jiného světa. Nejde o materiální myšlení, ale nalezení vln v kosmickém oceánu. Smysl života spočívá ve vašich myšlenkách.

Mnoho lidí z nás nesmyslně vyčerpává sílu svého života na to, aby v materiálním světě dosáhli uspokojení svého vlastního ega, aby získali moc nad svými stíny a nahromadili si pozemské bohatství.

Pokud si člověk vypracuje duchovní pohled na svět, znalosti o tomto světě a o sobě samém, pracuje neustále na sobě, tak se mění. Není pouze nádobou na vodu, která čeká na její naplnění a má již předurčený tvar. Stává se vodou, která svými pocity se dokáže přizpůsobit jakékoliv nádobě, jde zde o duchovně vyzrálého člověka. Je to přechod do kvalitativně jiného stavu, stavu opravdové svobody.

Jak najít odpověď na tyto důležité otázky: Jak pochopit sebe, svou duši, a jak nastavit hlavní směr svého života? Pokud se chce člověk opravdu věnovat vlastnímu duchovnímu rozvoji, v prvé řadě musí dát disciplínu svým myšlenkám. Je známo, že každý člověk prožívá svoji realitu dle své volby a vnitřního vnímání.

Člověk jako osobnost je pro tento svět prospěšnější mnohem více, když se sám stane příkladem pro ostatní. Víme, že duše je součástí hlavně v lidské bytosti. Je to portál přímého spojení mezi člověkem a duchovním světem. Duchovní cesta se sebou samým je mnoholetá konstrukce v každém dni za pomoci duchovních nástrojů pro získání čistoty myšlenek, skutků a reakcí.

Člověk na duchovní vlně, věnuje se poznáním na sobě samém, duchovním praktikám, nachází se v rozšířeném stavu vědomí. Během meditací cítí, že jeho vědomí vystupuje za obvyklé hranice chápání světa. A co je nejdůležitější, člověk zažívá pocity radosti, štěstí, jež vychází z duše směrem ven, tedy z jeho nitra, z hloubky pocitů směrem ven do okolního světa. Právě tento pocit mozek asociativně identifikuje jako pocit nadpozemského štěstí, radosti a svobody. Vědomí se stává jasným, zřetelným. Všechny pozemské problémy vypadají jako hlouposti v porovnání s pocitem všeobjímajícího klidu. I nálada se samozřejmě stává svěží a činy se naplňují skutečnou silou.

Nikdo na tomto světě není stejný, každý z nás jsme individuum, lišíme se zvláštnostmi své struktury, své genetické výbavy, svým charakterem, talentem, pílí a mnoho dalšími vlastnostmi. Každý z nás máme své individuální zvláštnosti nejen ve své viditelné, ale i v neviditelné struktuře. Zjednodušeně řečeno, každý má to, co mu příroda přidělila.

Bohužel, lidé dnes jako průvodci duchovní cesty tak často neslouží. Vidí události v televizi, ale bez ní je nevidí, poslouchají slova člověka, ale bez slov mu nerozumí, umí číst knihy v různých jazycích, ale neumí číst knihu svého života. Snaží se jít po proudu řeky svého života, stoupají si proti proudu a hledají v tom smysl, ale nechápou, že smysl jejich existence je na druhém břehu. Mnozí prostě žijí mrtvou viditelnou věcí a slepě slouží živočišnému rozumu. Je třeba žít duchovním spoluvytvářením, sloužit duchovnímu světu. Teprve tehdy člověk uvidí události, pochopí lidi a dokáže režírovat svůj život z pozice pozorovatele duchovní podstaty.

Velké neštěstí je právě tehdy, když na člověku leží odpovědnost za rodinu a děti. Nejde o to, kolik můžeme zajistit svým dětem materiálního bohatství. Jde o to, kolik člověk může předat duchovních hodnot svým vlastním příkladem. Děti nejsou osobní vlastnictví, ani berla, o níž se člověk plánuje opírat ve stáří. V první řadě to jsou nové osobnosti, které mají vědomí jako čistý list. Dostali se na tento svět stejně jako všichni, aby dostali šanci na duchovní osvobození. Tyto nové osobnosti sledují a přejímají fakticky již od útlého věku životní zkušenosti předešlých generací od lidí, kteří pro ně představují autoritu, a to především od rodičů, kteří jim v mnohém jdou příkladem.

Je nezbytné začít jednoduše u sebe. Bude-li člověk chápat smysl svého života, smysl duchovního rozvoje, bude se kvalitativně měnit sám. A budou-li tyto znalosti dostupné pro mnohé lidi na zemi, pak se i společnost celkově dříve či později změní.

Síla Pyramidy Bezpečí není v jejím tvaru, ale v tom, co jí naplňuje.

Když člověk ve své duši nezná Boha, je hotov uvěřit čemukoli.

Od lásky k nenávisti je jen krok.

Zpět Příběhy