Člověk si klade otázku, proč je neustále přepadán milióny různých myšlenek. Nepomáhá tomu Google nebo Facebook a ani ostatní algoritmické internetové aplikace, které pohltili dnes moderního člověka a nemají v žádném zájmu nabízet informace typu pozitivního charakteru. Proto je velmi důležité naše osobní nastavení a myšlení.
Dnešní moderní doba je období, které až na malé výjimky akceptujeme všichni a to vše nás povede až na smrtelnou postel. Člověk získal moc, ale jeho život ztratil smysl. Děti dokážou ve strategických hrách typu Minecraft a jiných postavit vše, co si jenom umanou, ale politici nedokážou opravit ani D1.
Tento směr nás vede do záhuby a zamysleme se nad situací, kdy jde vše podle plánu. Máme peníze, daří se nám v životě i podnikání jsme kingové. Staráme se jen o své pohodlí a řešíme prkotiny, myslíme sami na sebe. Náhle přijde nečekaná situace, diagnostika nějaké záludné nemoci nebo úrazu a život se nám obrátí o 180°. Vše je nové, nic z toho co se nám momentálně děje nepoznáváme a jediné co si řekneme je, proč jsem byl tak sobecký a myslel jenom na sebe.
Je dobré alespoň jednou za život být smrti nablízku, abychom si uvědomili, jestli opravdu chceme žít šíleně naplno. V tu chvíli nás nenapadne myšlenka, co vše máme ještě zaplatit, kolik složenek leží na stole. V ten moment si chceme pouze užívat dechu, který může být náš poslední a my se chceme stát jiným člověkem.
Proč čekat až se něco stane, aktivujme svůj osobní vliv pro změnu již dnes. Je nutné naučit naše myšlenky, aby podpořili naše vážná rozhodnutí k determinujícímu reálnému činu. Je nutné pravidelně dodávat a krmit své podvědomí informacemi, která naplňují náš život a dodávají životu důvěru.
Dnes je pro některé nemožné se odpojit od technického pokroku a být off-line. Nebude to vina programátorů ani softwarových vývojářů, že jsme neporozuměli smyslu našeho života, ale budou stát za rozdělení lidstva na dvě skupiny a to nepoužitelní a blázni. Nepoužitelní jsou ti, kteří nemohou žít off-line a blázni budou vlastně normální lidé, kteří mají lásku, city a myšlenkovou determinaci.
Můj 12 letý syn Philippe odpověděl na otázku ve škole „Co je domov?“ takto: Pro mě je to táta, máma, bráška, … prostě rodina. Je to místo, kde se cítím spokojeně, bezpečně a v pohodě. Místo, kde jsem moc rád. U nás doma máme každý svoje místo, kde můžeme být sami, ale jsme rodina a ta dělá vše dohromady a vytváříme si náš domov. Je to místo, kde jsou věci, které máme rádi, místo, které se pojí se spoustu lásky a zážitků. Ne každý má to štěstí, že má domov. Někdo je na ulici, někdo v dětském domově a někdo je stále na cestách. Každý za svůj domov považuje místo – byt, dům, pokoj, chaloupku, ale také přístřešky, kde je jeho rodina, kde cítí lásku a kde jsou zajištěny jeho potřeby. Domů se vždycky těším, ať už se vracím ze školy, z prázdnin nebo výletu. Doma je mi prostě fajn. „Všude dobře, doma nejlíp.“
Možná je to tím, že při odchodu z domova mají na dveřích vzkaz, aby si připomněli, že „V tomto bytě jsme šťastná rodina, často se smějeme, máme velké sny, respektujeme se, používáme milá slova, říkáme pravdu, objímáme se, dodržujeme sliby, říkáme si miluji tě, nikdy se nevzdáváme, vše řešíme s humorem, žijeme jak nejlépe to jde, každý nový den milujeme.
Napsat komentář