Odvezu mladšího syna Olivera (9 let) na fotbalový trénink a vím, že mám cca 2h volna. Přijedu domů a nabídnu staršímu synovi Philippe (14 let) at’ si jde se mnou zaběhat. Je krásné zářijové počasí a na sluníčku 25°C a my vybíháme. Běžíme krásným tempem a ptám se Philippe, jsi v pohodě? Odpověď zněla, jo super, paráda. Běžíme a já před sebou vidím jiného běžce a ptám se syna, víš jak by to vypadalo za mých časů v cizinecké legii. Když jsem si šel volně brzy ráno na pláž zaběhat? Uviděl jsem na pláži před sebou asi 1km jednoho běžce a do zátoky zbývalo něco méně, v hlavně mi vždy proběhla myšlenka, „ten ti přeci nemůže odběhnout, to dáš“. Tak jsem zrychlil a toho běžce jsem i dnes před cestou předběhl a Philippe také. Jde o budování si takového zdravého chlapského cíleného ega.

Běžíme dál svým volný tempem. Vím, že Philippe nerad běhá a je jako já za mlada. Také jsem dříve říkával, že nerad běhám. Po 200 km uběhnutým měsíčně v legiích, jsem to již přestal říkat. Takže se snažím syna motivovat a ne mu to znechutit. Philippe se po několikáté zastaví a jde chůzí, zastavím se také a říkám. Víš, jaký je rozdíl mezi tebou a mnou? Philippe mi řekne svůj názor, jsi lepší táto atd. Odpovídám, nemáš pravdu synu, ted’ je rozdíl jenom v tom, že já již nepřemýšlím o tom, jestli mám nebo nemám zastavit. Prostě běžím dál, protože jsem si chtěl zaběhat. Neřeším kolik km poběžím. Ptám se? Myslíš, že si Forrest Gump říkal, kolik každý den uběhne kilometrů? Ne prostě šel běhat a běžel.

Slunce krásně peče, takže pokračujeme dál po trase kterou máme již několikrát proběhnutou i proježděnou na kole. Ptám se dál, Philippe první nebo druhá? Myšleno první zatáčka (o něco kratší cesta) nebo druhá, delší. Philippe běží, evidentně hlava se již nesoustředí a řekne druhá, i když hlava mu říkala první. Řekl nahlas druhá, mě to překvapilo. Philippe si hned uvědomil, že trasa bude o něco delší a litoval svého rozhodnutí. Sklopil hlavu a běžel dál. Mrknu jedním okem na Philippe a hned mě napadla další myšlenka. Ptám se Philippe víš, kdo je Jidáš? Říkám, Jidáš je krátce řečeno velký zrádce a každý člověk ho má v sobě. Je to ten kdo říká, že nejsme v tom či onom dobří, je to Jidášova falešná hra v naši mysli. Jidáš není naše skutečné já. V tu chvíli mě napadne. Víš, kdy je Jidáš spokojený a kdy nic neříká? Je to při sexu, při jídle a když vidí peníze. Při všech ostatních situacích většinou začne vymýšlet, jako to ano a to ne, ted‘ ne, udělej to zítra, tam nehod‘ atd.

Pokračujeme v běhu, aniž bych si od startu něco myšlenkového připravoval. Bral jsem vše v průběhu běhu co se mi nabízelo a jelikož chci, aby mojí synové byli správní chlapi, tak se jim snaží předat co mě život naučil. Je horko a tak řeknu sundáme trika, at’ se malinko opálíme. Vím, že ten kdo není spokojený se svým tělem, tak má problém se odhalit. Já sundám okamžitě triko, jelikož se za své tělo nestydím a myslím si, že na 52 let nevypadá zle. Philippe, malinko zaváhal, ale triko sundal a tak si užíváme krásné zářijové sluneční paprsky, které nám zahřívají naše hrudě. Běžíme a já spatřím babičku, jak pečuje o svoji zahrádku. Philippe řekni, proč babička pečuje o svoji zahrádku? Je to proto, aby byla krásná. Reaguji, ano stejně jako tvé tělo. Pečuj o něj a budeš spokojený, pokud ne, tak Jidáš si bude opět myslet opak.

Blíží se konec naší trasy a Philippe začíná zrychlovat. Ptám se Philippe proč zrychluješ? Odpověď zněla, byl by to krásný pocit tě předběhnout. Na to já reaguji, po celou dobu čekám na tebe a ty na konci si chceš ukázat pocit falešného vítězství? Řeknu mu příběh. Vždy, když jsme běhávali s rotou v legii, tak nám říkával kapitán, běžíme týmově. To znamená všichni za kapitánem, nikdo před ním. Když jsem měl navíc asi 100 služeb v kuchyni, tak mi došlo, že nemám předbíhat kapitána, protože zde nejde o vítězství, ale pouze o budování týmového ducha. Až mi to došlo, tak jsem začal běhat více vzadu pokud o nic nešlo.

Doběhnuto a jdeme se doma protáhnout. Ptám se Philippe, co by dělal někdo, kdo chce být lepší než ostatní? Philippe odpovídá, cvičil by dál. Philippe si dal ještě 30min posilování. Ptám se Philippe ještě na tu situaci předběhnutí v posledním úseku a říkám, ted’ ty máš volno, je tak? Já ale musím se protáhnout, dát sprchu, dojet pro bráchu na trénink, nachystat večeři, zahrát si s vámi deskové večerní hry, nachystat svačiny na zítra do školy….