Výzvy a splněné cíle
Od mého prvního a následně po třech měsících druhého přetržení Achillovy šlachy dnes uběhlo již dva a půl roku. Po celou dobu se věnuji svým synům v oblasti výchovy a výcviku v základech pohybové všestrannosti. Je to pro mě i oáza klidu, pohody a dobíjení životní energie. Máme již několik splněných výzev a tak jsem čekal až mě napadne další. Z ničeho nic jsem si vzpomněl, jak jsem v legiích běhal měsíčně 200km. Přijdu do pokojíčku za klukama a povídám mám novou vyzvu, co vy na to? Kluci zvednou hlavy a zazněla otázka: „Jaká to tentokrát bude táto?“
Napadlo mě, že si každý dá svůj vlastní limit odběhaných km v jednom měsíci. Já jsem se rozhodl pro 200 km? A co vy? Philippe odpověděl rychle já dám táto 50 km. Oliver se ne mě podíval a jelikož vím, že moc běhání nemusí a řekl 30 km. Je vlastně jako já v mládí. Vzpomínám si, že vždy v dětství jsem nadával, když jsem musel běhat jen tak, za míčem mi to nevadilo, ale běhat jen tak, proč? Celý svůj mladý život jsem říkal větu „nerad běhám“. No ale v legiích, když jsem běhal 200 km měsíčně, tak jsem si říkal, že tato věta je již zbytečná a přestal jsem ji používat. Dnes je to již patnáct let co jsem v civilním životě a mohu v klidu říct, že mi běhání pomáhá udržovat psychickou vyrovnanost a také mě při běhu napadne mnoho nových myšlenek. Proto jsem dal tuto novou výzvu. Se syny běháme docela pravidelně, ale nijak to nepřeháníme nechci jim zničit kosti. S Oliverem (9 let) máme trasu 1,7 km a s Philippe (13 let) 3,7 km. Několikrát si dáme společně delší. Výzvou tedy bylo si dát cíl pro měsíc květen a byla v tom i velká sázka. V sázce totiž bylo, kdo to neuběhne, tak se nesmí podívat těm druhým do očí a to po dobu jednoho měsíce, tak jako celková doba trvání výzvy.
V čem se liší moje běhy dnes od těch v minulosti? Nemusím již tolik tlačit na pilu a snažit se patřit mezi nejlepší. Při běhu dnes neřeším minulost ani budoucnost, vždy si užívám pouze tady a teď a podle toho si přizpůsobím délku tratě. Se syny si při běhu povídáme, říkáme si životní příběhy jako příběh o diamantu, který naleznete v předešlých mých článcích a stojí za přečtení i za shlédnutí videa. Učím kluky správné techniky běhu a také jak se chovat. Vždy když vycítím, že chtějí přidat, tak říkám jenom utíkej, makej, běhej tak jak to cítíš. Philippe je dnes v sedmé třídě a děti, které ho pravidelně v běhu dříve předbíhali již dnes funí za ním. Tak si myslím, že výsledky jsou pozitivní a já se vždy těším na další naše společné chvíle. Je pravda, že jich máme mnoho za sebou. Naučil jsem se nastartovat svůj den pěti pravidly, které mi vždy usnadní můj den prožít naplno. I kluci je již používají a prý jim to hodně pomáhá se soustředit.
Tím prvním pravidlem je, než otevřu oči po ranním probuzení, poděkovat svému duchovnímu mistrovi za to, že mohu být dnes opět s ním, kdy spojíme tok našich energií v jeden celek. Druhým pravidlem je, že dnešní den prožiji dobrovolně naplno. Zde si například připravím virtuální dráhu pro dnešní běh, nebo co budu vařit k obědu a jakou si musím udělat přípravu. Prostě vše, co mě bude provázet ten den. Třetím pravidlem je, že udělám někoho šťastným, prostě kohokoliv a čímkoliv potěšit. Čtvrtým pravidlem je, že se vyhnu jakémukoliv zbytečnému stereotypu a dotáhnu vždy vše až do konce. Pátým pravidlem je před spaním, poděkovat za krásně prožitý den. Těchto pět každodenních pravidel mi dny dělá krásnější a úspěšnější.
Poslední třešničkou měsíční výzvy a nedělní ranní společný výklus na Milešovku (837m) na vrchol 2km 28min – dolů 2km 16min. Výzva je tedy splněna pro mě za 25 dní uběhnuto 204km. Philippe ten uběhnul 57km a Oliver 41km. Všichni jsme splnili své cíle a můžeme se hrdě podívat jeden druhému do očí.
Honor – Fidelity
Napsat komentář