Cizinecké legie poprvé ve své historii vystupuje pod modrými barety ONU. Dostali jsem to jako dárek, protože jsme si v tu dobu říkali, že je to lepší než nic. Je 13.01.91 a my přistáváme na letišti v Zagrebu. Těsně před přistáním vypukla v letadle menší panika, která byla zapříčiněna pohledem z oken letadla, kde jsem každý čekaly rozbombardované domy a ono nic. Po válce v Zagrebu ani stopy. Další menší panika na palubě letadla byla, když jsme si museli nasadit námi tolik odmítané modré barety. Někteří měli problémy dokonce i s veliteli, jak tvrdošíjně odmítali dát si to na hlavu. Reptali jsme, že naše legie nemá modré, ale zelené barety, že jsme na ně hrdí a ta modrá nám prostě nesedla. Někteří z nás na protest modré barety nožem rozřezali. Po přistání nás převezli do tábora jednotek OSN v Zagrebu. Zde jsme měli možnost se střetnout s vojáky z různých států světa a také jsme zde potkali české i slovenské bratry. Čekali jsem na naše letadlo pro odvoz do Sarajeva. Byli jsme rozděleni do tří skupin. První letěla v 10h ráno, já byl až ve třetí skupině. Náš let byl naplánován až na 14h. To docela šlo, jelikož jsme si mohly zajít na oběd a s překvapením byla strava jako u nás doma, řízky a salát. Byli jsme připraveni na letišti pro náš let a od 14h do 17h, jsme čekali na místě, ono stále nic. Přišli k nám ruští piloti, jelikož jsme měli letět jejím letadlem Iljušinem a řekli nám, že jsou dneska již unaveni a že teda poletíme až zítra. Tak jsme se vrátili do tábora OSN čekat na druhý den. Večer jsem si zašli do foyer (kantýny), kde jsem potkali kolegy francouzské armády, kteří zrovna opouštěli Sarajevo po několika měsících. Prohodili jsme pár slov u pivka o tom, jaká je tam vlastně situace. A řeknu vám, že dle slov nám v tu chvíli do chuti moc nebylo.

Druhý den ráno v 9h a my již a opět jsme připraveni a čekáme na naše letadlo. Odletěli jsem až ve 12h. Let měl trvat cca jednu hodinu a všichni jsme se těšilo na to peklo. Konečně odlétáme. Při nastupování do letadla jsem zahlédl, jak někoho vynášejí na nosítkách z jiného letadla, ale nebyl čas na otázky. Až později jsme se dozvěděli, že to byl jeden poddůstojník zrovna od nás. Polák, který byl při vystupování z letadla v Sarajevu zasažen kulkou do nohy, takže se na místě otočil a vrátil zpátky. My přesně jednu hodinu dle přípovědi jednoho člena ruské posádky, co jsem přistávali na letišti v Sarajevu. Letadlo už mělo kola těsně nad zemí, když muselo náhle opět stoupat! Koukáme po sobě a říkáme si, co se zase děje? Bylo to tím, že začali po nás pálit z těžkého kulometu. Ruský člen posádky na nás koukl a v klidu nám říká, to je tady normální, dáme ještě jeden okruh na víc. Přistáli jsme a když jsem vystupoval ze zádi letadla, tak mě i ostatní přivítala těsně nad hlavou dávka z kulometu. Rychle jsme se přesunuli do úkrytů vybudovaných na letišti.

Naši četu poslali se ubytovat do místnosti, která dřív sloužila pro odbavování zavazadel. Předešlá jednotka ji už upravila na obytnou zónu, kde se spalo. Pro nás legionáře nic moc, takže jsme si ji hned předělali po svém. Jsme naučení něco vydržet, ale také si umíme bleskově vytvořit ty nejlepší možné podmínky. Naše velitelství převzalo parametry, týkající se zabezpečení letiště a začalo přemýšlet, co a jak se změní, přestěhuje a podobně. My sami jsme se ani nestihli pořádně ubytovat a už nám začala nová služba a stráže v přiděleném sektoru. Při každém pohybu bylo povinné nosit modrou přilbu a neprůstřelnou vestu. Bez nadsázky se dá říct, že s tou modrou přílbou jsme chodili i na záchod.

Situace v zóně letiště

Srbové Muslimové
Muslimové Letiště Srbové
Srbové Muslimové

Hned naše první služba byla pěkně divoká. Nevěděli jsme, o co tady přesně jde. Řekli nám, že máme zabezpečit neprůchodnost letištní plochy. Situace byla takováto: Letiště bylo obleženo Srby i muslimy. Přitom muslimové kvůli svým strategickým a etnickým pozicím museli, přímo byli povinni chodit přes letiště. Neměli jinou možnost, jak dostávat potraviny a zásoby do středu města Sarajeva. Srbové ponechali OSN letiště za podmínek,  že OSN zajistí právě jeho neprůchodnost. Tím pádem OSN může přijímat humanitární pomoc. Pokračování příště……