Tento rok a to přesně 9 května 2021 je to 15 let co jsem v civilním životě po mém patnáctiletém působení v cizinecké legii, dal jsem si nový cíl. Vždy nastane čas, kdy nás opustí motivace a chut’ do dalších osobních kroků. Proto je nutné nalézt tu poslední sílu, kterou se rozhodneme co a jak dál. Pohyb lečí a tak jdu a makám na sobě, jako by to bylo poprvé. Vzpomínám na dávné krásné časy a motivace se náhle vrací. Nečekat, ale udělat to je oč tu běží a tak budu běžet 200km tento měsíc. Od mého posledního zranění (dvakrát přetržená achilovka), jsou to už přes dva roky a já jsem již tolik neběhal. Dával jsem pouze krátké trasy se svými syny a to max. do 5km. Vzpomínám, že za mého působení v řadách cizinecké legie bylo mnoho měsíců, kdy jsem běhal přes 200km za měsíc a tak jsem si vzpomněl na tuto aktivitu a dnes jsem si dal opět tento cíl.

Rozdíl je v tom, že dnes mi táhne na 51 let. A je to také proto, že osobní vzdělaní a práce na sobě je otázkou srdce a osobní disciplíny. Cítit se a zůstat sám sebou! Pokud jsem totiž vyrovnán ve své mysli, můžu  jít až na doraz svých možností. Tato schopnost poznání nám totiž dává schopnost k dosažení osobních cílů. Konzumovat náš čas je vždy speciální dovedností a je jen v našich silách, jak svůj čas využijeme nebo promarníme. Promarníme ho většinou naší hloupostí nebo nedbalostí. Pamatujte, že pokud je váš čas jednou promarněn, tak už nikdy nejde nevrátit zpět. Dnes když vyběhnu, tak se mi vrací vzpomínky vryté do paměti a já se nechávám unášet krásným pocitem mého bytí na tomto světě. Životní cesta je dlouhá, vlastně nekonečná. Pravda je, že my jsme její součástí pouze chvíli. Proto je nezbytné zanechat stopy naší cesty, těm co kráčejí za námi.  Využívat svůj život naplno a naučit se všechno, co můžeš, kdykoli můžeš, od kohokoli můžeš. Věř, že přijde čas, kdy budeš vděčný za to, že jsi to udělal.

Je pravda, že dnes mám pohodu proto, že nemusím brzy vstávat. Mám také pohodu proto, že už nemusím být nejlepší a mám svobodu proto, že můj velký sen se naplnil. Proto vím, že snít, být a mít jsou základy mojí dnešní pohody. Také jsem si vědom, že dnes nejsem sám a moje rodina není pouze slovo. Rodina je skupina lidí v mém životě, která udělá pro každého kdykoliv, cokoliv a to bez podmínek. Chci být součástí rodiny, chci mít krásný život a chci žít v lepším a bezpečném světě. Naplňujeme naše životy obsahem, který přežije naše jména a dávejme smysl životu pro naše nástupce. Je důležité si také vzpomenout a vědět, že bez rodičů bychom také nikdy nebyli kým jsme dnes. Proto je na nás, jak jsme si vědomi našeho životního poslání s tím, že nesmíme nikdy zapomenout na šanci, kterou nám rodiče dali.

Nikdo neví, jací nebo čím budeme v budoucnosti. Vše nám směřují okolnosti a je pouze na nás, zda zůstaneme svými nebo zapadneme do sraček dnešního moderního světa. Pokud jde o mě, můžu se na svůj život dívat s poklidem a také můžu za sebe říct, že byl smyslně naplněný a že jsem se ho se všemi svými silami snažil naplnit co nejvíce. Jednal jsem, jak nejlépe jsem dovedl, pro své syny i manželku dělám to nejlepší, co jsem mohl. Život ještě nekončí, ale můj život je již dnes výhra. Jako otec také vím, že žádné dítě není osobní vlastnictví, ani berla, o niž se člověk plánuje opírat ve stáří. Je to osobnost, které má vědomí čisté jako list. Je vedena námi rodiči nebo lidmi, kteří jsou mu příkladem a od kterých přebírají životní zkušenosti předešlých generací. Proto říkám, že příčina jakéhokoliv konce je skryta již v počátku.

Pochopit smysl života a duchovního rozvoje, nás vede k sebepoznání a přeměně naši osobnosti. Pokud budeme šířit své pochopení mezi ostatní lidi, bude se postupně měnit i celé tvé okolí. Nevěnujme pozornost tomu co nemáme, ale važme si a radujme se z toho, co máme vedle sebe. Nechci a nebudu pouhou ovcí, která vidím pouze informace v televizi o tom co se děje ve světě, ale bez nich o ničem neví. Nechci poslouchat slova člověka, když mu bez jeho slov vůbec nerozumím. Nechci pouze číst mnoho knih jenom proto, abych tu svoji knihu života nezačal ani psát. Chci jít proudem životní řeky a ne nevědomě stát v jejím protiproudu. Chci režírovat svůj život a proto si neustále píšu svůj osobní scénář o tom, jaká je moje role zde, na tomto světě. Pokud existuje myšlenka, a my kteří ji tvoříme tak vše okolo na co myslíme také existuje. Lze toho všeho dosáhnout pouze pokud je vše propojeno a jeden bez druhého nemůžeme existovat. Svět a my jsme propojeni. My jsem ti, kdo vidí svět a svět je to, co jde vidět skrz nás.

My existujeme pro svět a svět existuje pro nás. Pokud ne, je zbytečné vidět, myslet, přemýšlet, jelikož bychom nebyli schopni vidět, myslet a ani přemýšlet. Ve skutečnosti bychom neexistovali.