Cizinecká legie
Štrasburk 08.09.1991
Přijel jsem do náborového centra, šel jsem si ještě sednout na lavičku s pohledem na řeku Rýn a poslední řízky, které mi na cestu udělala máma jsi si užil. Vzpomněl jsem si na poslední slova táty, když mi řekl „synu jsi borec, já bych na to neměl odejít“. Vím ale, že můj táta byl také velký borec, jelikož také odešel za prací na severní Moravu v mládí. Zaklepal jsem na velká vrata a vstoupil, nostalgie cizinecké legie mě pohltila. Po třech dne pobytu v náborovém centru jsem s 15 dobrovolníky cestoval do 1RE regiment v Aubagne na jihu Francie, kde vše v cizinecké legii začíná i končí. V příjmači z 54 legionářů jsem se umístil v celkovém hodnocení na 10 místě. Byl jsem fyzicky velmi zdatný, však sportuji od mých pěti let. Byl jsem tichý jelikož moje brzda byla neznalost francouzštiny, kterou jsem ale velmi rychle doháněl. Další krok v mém snu byl naplněn a já si mohl vybrat výsadkový pluk a poté se dostat do speciální jednotky cizinecké legie. To byl můj sen největší.
Můj sen dostat se k nejlepším a získat tolik prestižní odznak s pěti modrými hvězdami je velké sousto, ale není nemožné. Přiřazení do 2Rep a na 4 rotu k sniperům bylo toho důkazem. 9.11.1994 Splnil se mi velký sen CRAP číslo 1732. Když se tenkrát kluci bavili v Orlové o cizinecké legii nic jsem o ni nevěděl a nikdy ani neslyšel. Zjistil jsem si kdo jsou a kde působí. Mým snem se stalo to, že jsem se chtěl dostat do cizinecké legie, k výsadkářům a poté k těm nejlepším a to 25 mužů z 8000 tisíc legionářů, prostě elita elity. Trvalo mi to necelé čtyři roky než se mi to podařilo. Bylo to velmi tvrdá práce a já jsem po celou dobu vnitřně cítil, že je to, to co si přeji v životě nejvíce. Pravdou ja také to, že mi 99% lidí říkalo po celou dobu, že se nemá šanci do CRAP dostat a já se jako první člověk z východní Evropy do této speciální jednotky dostal.
Snímky z CL
