09.03.1831

Když byl Napoleon Bonaparte definitivně poražen, bylo rázem zavrhováno všechno, co jej mohlo připomínat. Francii totiž ovládli poslední Bourboni, příbuzní popraveného krále Ludvíka XVI. Zato občanský král Ludvík Filip, který nastoupil na trůn roku 1830, vycítil, že by měl zkušeností z napoleonských válek využít.

Pod velením geniálního vojevůdce Napoleona tehdy v armádě bojovali také cizinci, rozdělení do regimentů podle národnosti. Ludvík Filip rozhodl, že všechny cizince sjednotí bez rozdílu a tím zároveň sníží riziko národnostních sporů.

Již v březnu 1831 založil tento král cizineckou legii a ještě toho roku ji vyslal do Alžírska. Ve válce proti emírovi z Maskary Abd-el-Kaderovi během pěti let sice zahynulo 844 legionářů, ale legie jako jednotka prokázala svou zdatnost a vysokou bojeschopnost. Králi tudíž potvrdila správnost jeho úvah: jeho cizinecká legie měla mnohem vyšší úroveň než původních čtyři sta Napoleonových regimentů.

Jak byl takový skok možný? Ludvík Filip totiž povolal do Francie profesionální vojáky, kteří po uklidnění válek v Evropě zůstali bez práce. Často opouštěli vlast bez osobních dokladů. Proto jim bylo povoleno svou totožnost pouze prohlásit. Tím se zákon z 9. března 1831 a jeho okamžitá aplikace (hned druhý den, 10. 3.) stal výjimečným v dějinách vojenství a stál na počátku mnoha legend a bájí o takzvané druhé šanci pro všechny, kteří přistoupí na požadavky cizinecké legie. Od tohoto data existují dva nejslavnější základní principy: služba z cizineckého titulu a možnost zde sloužit po pouhém prohlášení totožnosti.

Dnes po mém odchodu z řad cizinecké legie i mém návratu, jsem si uvědomil, že naprosto nelituji chvíle, kdy jsem zaklepal na dveře a požádal o vstup do cizinecké legie. Legie mi dala spoustu možností, poznal jsem svět, pracoval s nejrůznějšími lidmi, poznal sebe sama a také si několikrát hrábl až na samé dno. Odcházel jsem s tím, že se vyznám i v sobě samém a můžu si v životě věřit. Naučil jsem to, že mojí dnešní motivací je, „Vždy nastane čas, kdy nás opustí motivace a chut’ do dalších kroků. Je nutné nalézt tu poslední sílu, kterou se rozhodneme co dál. Pohyb lečí a tak jdu a makám na sobě jako by to bylo poprvé. Vzpomínám na dávné krásné časy a motivace se náhle vrací. Nečekat, ale udělat, je oč tu běží.“ Stan Gazdik. Tyto schopnosti jsem si přenesl z cizinecké legie do civilního života a snažím se je předat mé rodině i celé IAODG. 

Myslete na to, že když umíráme, nic není důležité. S námi umírají i vzpomínky, starosti, obchody, lásky, peníze, strach, stromy a nespočetné světy. Když žijeme, zapomínáme na svůj střed, na naše hluboké vědomí, které je zdrojem našeho života. Většinu času se lidská bytost ztrácí v problémech společného života, a brzy se stává jejich obětí.

Cizinecká legie je od svého vzniku zahalena mýtem, který ji přidává exotiku, pokušení a hlavně dobrodružství. Může se také stát druhou šancí pro většinu nešťastných mužů, kteří ztratili v civilním životě smysl a hodnoty svého uplatnění. Legie od svého vzniku jede stále vpřed neskutečným tempem a její směr určují světové události, které legionáři plní vždy dle svého kodexu cti. Je to největší týmové uskupení na světě, kdy všichni táhnou za jeden provaz. Tento princip legionáři udržují díky pravidelnému a každodennímu rytmu, který vytváří zázemí pro tým a izoluje jednotlivce, kteří z tohoto silného uskupení sami odpadají.