My už máme po několikátém přestěhování a tentokrát jsme se ubytovali mimo hlavní budou v jednom hangáru letiště. Nakonec je to zde lepší, jelikož máme soukromí a nepohybuje se zde tolik lidí jako v hlavní budově. Nemáme žádná okna, takže takový krásný betonový bunkr. Já dostal za úkol vymalovat místnost pro relax a jídelnu. Práce mi šla docela od ruky a bylo rychle docela obstojně vymalováno. Jinak situace v Sarajevu se přitvrzuje, mluví se neustále o demilitarizaci (odzbrojování) a také se začalo více mluvit o vojenské intervenci ochranných složek.

Dnes jsem byl s naším kapitánem, jako tlumočník na jednání všech skupin Srbové, Bosňaci a Muslimové. Měli jsme za úkol prohlídnout určený terén pro demilitarizaci. Přecházeli jsme první linii, kde právě proti sobě bojují tyto tři skupiny. Cesta, která rozděluje válečný terén a my jsme se podívali do okopů a zákopů na místě. Při prvním kontaktu s místními bojovníky, kteří na nás koukali jako na blázny a pouze nám sdělili, nevystrkujte moc hlavy, kulky zde lítají jako komáři. Ty nikdy nevíš z které strany přiletí a kam tě kousne. Zde jsou pozice, kdy zákopy jsou rozdělené mezi sebou na krátkou vzdálenost, jako v normální vesnici mezi sousedy. Rozdíl je pouze ten, že zde sousedi mezi sebou bojují v zákopech a všude. Všude okolo ležela nevybuchnutá munice a granáty, člověk nevěděl, kdy to může vybouchnout. Je to divný zážitek, když ve 20 století můžeme vidět a být osobně ve válečné zóně. Vše je zničené, rozstřílené a vybombardované. Nenechali nás jenom tak, dvakrát po nás vystřelili. Dávka ze samopalu se mihla těsně kolem nás. S námi to ani necuklo, za tu dobu jsme se již přizpůsobili.

Další den začíná klasikou, budíček 6h30, následuje hygiena a snídaně. Na snídani máme většinou cereálie s mlékem nebo kávu s tím co zbyde v kuchyni. Dnes hned po snídani opět rána od našich velitelů, že se musíme urychleně přestěhovat. Celý den, kdo nebyl ve službě, přidal ruku ke stěhování. Tentokrát se výjimečně zapojili i velitelé. Večer opět do služby, dnes mám od 21h do 00h. Narušitelé neustále se snaží přejít uzavřený prostor letiště a my je neustále musíme sbírat a vracet do výchozí pozice.

Dnes pro mě ještě nečekaná situace. Těsně před koncem služby, jak se říká a doslova za pět minut dvanáct. Jeli jsem vyložit narušitele, co jsme chytili a když řidič najížděl mezi vysoké valy hlíny pro ochranu všech, už se asi viděl v posteli a nacouval více na jeden val a náš transportér se s námi všemi převrátil na střechu.  Transportér VAB má 13tun. Já seděl na straně, která měla delší cestu letu. K tomu při převratu se otevřeli střešní okna a já měl namále, abych přes jedno nevypadl a transportér mě nepřimáčkl k zemi. Bylo nás ve voze celkem 11. Nastala panika narušitelů. Já se pokusil vylézt jako první, právě přes to otevřené střešní okno. Nešli nám totiž otevřít dveře zevnitř. Lidé byli otřeseni a někteří nám to tam i pozvraceli. Jedna žena si rozbila hlavu v tom kosmickém letu a ostatní měli malinké pohmožděniny. Já se teda protáhl přes to střešní okno a podařilo se mi otevřít dveře transportéru. Snažil jsem se uklidnit situaci a všem jsem říkal at‘ vystoupí a počkají na straně. Narušitelé se ale všichni začali rozbíhat do všech stran, jelikož na nás začali Srbové střílet. My s velitelem vozu začali pod palbou přemýšlet, jak může naši nepříjemnou situaci převrácení před kapitánem utajit.

Na situaci jsme se dohodli takto, píchli jsme pneumatiku aniž bychom o tom věděli. Transportér má sice automatické dohušťování , ale stát se to může. No a při nájezdu na haldu s defektem jsme se převrátili. Defekt jsme udělali střelbou z našeho samopalu. Vše pro nás dobře dopadlo, hlavně bez zranění. Po návratu jsem si dal pivo, v ten den jsem slavil již dva roky v cizinecké legii.

Naše služby byly pořád náročnější, přibývalo stále více raněných v našich řadách. Jeden transportér od 1 roty měl v zadních dveřích 71 zásahů. Tyhle dveře zachránily nejednu osobu. Tohle Sarajevské peklo se táhlo šest měsíců. Měl jsem za sebou už dva roky v legii a musím říct, že to utíká strašně rychle. Koncem června jsme se vraceli na Calvi a určitě se nikdo nediví, že hrozně rádi.

Po návratu na Calvi jsme dostali měsíční dovolenou a jeden jako druhý si ji opravdu krásně užívali. Já jsem pozval svou rodinu na Kanárské ostrovy. No a po návratu zase honem do práce. Měli jsme v plánu hodně stáží a já se už podílel jako instruktor na stáži sniperů. Práce mě strašně bavila a zajímala. Po naší misi Kobra v Jugoslávii, jsem měl značné zkušenosti ohledně střeleb a vyhledávání izolovaných střelců.

Konec.

Vyznamenání
Řádu divize

Byl nasazen od 13. ledna 1993 ve francouzském praporu Ochranných sil OSN v Sarajevu, a zvláště se projevil v noci 11. března na letišti.
Navzdory přímé palby zachránil dva bosenské civilisty, těžce zraněné, svým klidem a odhodláním je zachránil před jistou smrtí.
Zaslouží si být uveden jako příklad.
Toto vyznamenání je uděleno s válečným křížem hodnoty se stříbrnou hvězdou.