Ty vole je Revoluce

Vzpomínám si jak jsem v listopadu roku 1989 byl doma na opušt’áku a jako mladý kluk, žádná TV ani noviny mě nezajímaly, jenom běhat za holkami a užívat si trochu volna z armádního světa, kde jsem sloužil v průběhu mojí povinné vojenské služby.

Máma mi říkala, že viděla v TV jak červené barety v Praze mlátili lidi na manifestaci, ale jak říkám v tu chvíli mě to nezajímalo, měl jsem volno. Vracel jsem se do svého útvaru v Žatci k průzkumné rotě a při výstupu na Masarykově vlakovém nádraží v Praze, jsem nechápal, co se děje.

Všude transparenty a české vlajky. Já si při výstupu z vlaku hrdě nasadil na hlavu červený baret a šel jsem na přestup. Odskočil jsem si na záchod a všiml jsem si, jak za mnou jde jeden týpek. Přistoupím k mušli a ten týpek se postaví vedle mě, tak mu říkám stále hrdě s nasazeným červeným baretem na hlavě: „Co je, co chceš?“ On se na mě koukne a řekne mi: „Ty vole, co to mělo znamenat včera na Národní, proč jste útočili na pracující lid!“ Já na něj kouknu a odpovím mu: „Já se vracím z opušt’áku, o ničem nevím a řekni mi, co se tady děje?“

„Ty vole je REVOLUCE!“

Tak jsem na něj koukl pokorně jsem sundal červený baret z hlavy a zamířil na přestup do svého vojenského útvaru v Žatci.

Revoluce proběhla a umožnila nám všem svobodu pohybu. Já toho využil a odjel jsem v květnu roku 1991 přihlásit se do Cizinecké legie, ale to už o mě víte.