Psal se rok 95 – GCP 2REP

Vzpomínám na příkaz k přesunu do městečka Konjič nedaleko Sarajeva. Měli jsme tam trénovat s americkými helikoptérami Blackhawk. Později jsme se dozvěděli, že přišlo nařízení od francouzské vlády k mezinárodnímu zásahu a zneškodnění výcvikového centra teroristů. Měli jsme k dispozici tři helikoptéry a musím říct, že jsme s těmi veterány z Perského zálivu spolupracovali moc rádi. Jejich plukovník vzal stopky, postavil se na balkón a jenom je sledoval a mačkal, aby nám vždycky na brífingu řekl, že pořád ještě můžeme rychleji. Po čtyřdenním tréninku, tedy ve dne i v noci, pořád, jsme konečně dostali povel k akci.

Naše skupinka čítala jen deset lidí a navrch majora z anglické SAS jak doprovod. Hned po vzletu si americká posádka zažhavila šestihlavňové kanóny M134 GAU-17 GATLING a my nabili naše zbraně. Připadali jsme si jako ve filmu. Byla zima, všude plno sněhu a my seděli jen tak, bez přivázání, na zemi ve dveřích helikoptéry, jako ve Vietnamu. Asi po 30 minutách letu nás vysadili blízko toho centra a hned začali rychlé nasazení se zabezpečujícími helikoptérami. Ty byly kdykoliv připraveny k útoku, stačilo si jenom říct.

Zneškodnili jsme a odzbrojili 12 příslušníků tohoto tábora. Byli docela překvapení, co a jak rychle se kolem nich semlelo. Zajali jsme diplomatické pracovníky Íránského původu a našli různé důležité dokumenty. Obsahovaly i podklady pro nové teroristické atentáty v Evropě. Měli tu také hodně zajímavý zbrojní arsenál, včetně prostředků ke změnám totožnosti na vysoké úrovni. Zajistili jsme celé okolí a opustili sektor až po příletu amerického generála. To si pište, že jsme tuhle skvělou akci v baru oslavili, jak se patří!

Byla to hodně dobrá a hlavně pozitivní zkušenost. Nejen kvůli samotnému průběhu a že jsme si ji zažili na vlastní kůži v opravdu bojových podmínkách, ale také pomohla našemu dalšímu technickému rozvoji. Náš velitel si hned vyžádal dosti velikou finanční částku k nákupu nového materiálu. Prošlo to bez problémů, protože akce měla velký mezinárodní ohlas a bez ní bychom, myslím, čekali na podobnou dotaci ještě dneska.

Právě jsme totiž potřebovali zlepšit a lépe zajistit video vysílání přes satelit. Jak známo, technika se pořád dost bouřlivě vyvíjí, je drahá a tak je nutné ozývat se v pravou chvíli a na správných místech. Protože se to podařilo, začali jsme jako jedna z prvních speciálních jednotek používat přímý video přenos satelitem, takže velitelství vidělo na vlastní oči, co se děje.