Na záčátku roku 2016 jsem viděl film Everest a v hlavě mi hned pronikla myšlenka, že to je asi to co potřebuji pro nabrání nových myšlenek a pročištění hlavy. Začal jsem se pídit jak na to a zjistil jsem, že na Everest to jde také, ale co si budeme povídat je to velmi drahé. Usoudil jsem, že trek do base Campu pod Everest mi bude stačit a měl jsem pravdu. Takže jsem odletěl na skupinový trek do Nepálu. Před odletem jsem si říkal, že nebudu dělat speciální připravu pro trek ve vysokohorském terénu schválně, abych mohl posoudit, jaká je moje celoroční připrava již po několik let a zdali bude adaptována i ve vysokých horách. Po příletu do Káthmándú kde jsme se ubytovali a připravovali na začátek himalajského dobrodružství.

Vše začíná v městečku Lukla. Čtyřicetiminutový let z Káthmándú do Lukly je nezapomenutelným zážitkem. Letí se malým letadlem mnohdy jen několik desítek metrů nad zemí nebo v blízkosti nějakého himálajského velikána. Lukla je šerpská vesnice ve výšce 2 860 m. n. m. a stala se významnou turistickou křižovatkou od té doby, kdy zde bylo zprovozněno letiště. Letištní ranvej mezi horami má svá specifika, dráha pod sklonem dvanácti stupňů dává pilotovi na bezpečné přistání pouhých 527 metrů, co si budeme povídat je to krásný pocti přistát na nejnebezpečnějším letišti dle statistik na světě.

Již první dny naznačovali, že to nebude zadarmo. Pohled na krásnou malebnou přírodu vše uvolnil a šlo hlavně o to nepřepálit první dny a nemít výškovou nemoc. Každé ráno se vycházelo po snídani a dle trasy se postupovalo ve směru. Batohy a zátěž si mohl každý určovat sám a to co nechtěl nést předal šeprům. To však bylo zpoplatněno, přeci jenom je to jejich jedinný zdroj příjmů v této oblasti. Já měl v úmyslu nést vše co jsem si přinesl, ale po domluvě s vedoucím skupiny, který měl problém naplnit určenou hmotnost pro šerpy tak jsem dal malý batoh s hygienou a sušenkami navíc. Nesl jsem si po celou dobu batoh + – 16 – 18kg, záleželo kolik jsem si nabral vody. Každým dnem se cesty znepříjemňovali svým sklonem a to jak po úhlem dolů tak i směrem nahoru.

Při vstupu do Národního parku Sagarmatha, který byl vyhlášen roku 1976. Sagarmatha, v překladu „Tvář nebes“, je novodobé nepálské jméno pro Mount Everest. Park má rozlohu 1 148 kilometrů čtverečních a jeho nadmořská výška se pohybuje od 2 845 metrů v Jorsalle až po nejvyšší horu světa v 8 848 metrech. Centrum chráněné oblasti je v Namche Bazaar a park je také součástí světového dědictví UNESCO. Krajina je velmi různorodá od říčních údolí lemovaných rododendronovými háji až po ledovcové svahy. Žijí zde vzácní sněžní leopardi nebo černí medvědi, ale šance na jejich spatření je minimální. Na rozdíl od domestikovaných jaků, kteří donášejí suroviny pro trekaře i horolezecké výpravy až do pětitisícových výšek. Patrná je též snaha o zachování buddhistické kultury slavných horských průvodců z národu Šerpů, jejichž domov je pod Everestem.

Když člověk, ale dorazí třeba do městečka Namche Bazzaru tak toto město ve třech a půl tisících metrech člověku doslova vyrazí dech, na prudkých svazích vyrostly velké čtyřpatrové domy, a přestože bývalé obchodní centrum mezi Tibetem a Nepálem nyní slouží převážně pro turistické potřeby, na kouzlu mu to neubralo. Namche je kromě toho centrem Šerpů, kteří iniciativně vyměnili pluhy za počítače a stali se z nich úspěšní hoteloví manažeři a průvodci. Právě výška města je ideální pro aklimatizační volný den, který je možné věnovat výletům do nedalekých šerpských vesnic Khunde a Khumjung nebo třeba nakupování nebo popíjení kávy.

Stoupáme víš a při příchodu na Kala Pattar 5664m kdy tento, oproti okolním velikánům malý kopeček, je nejvyšším místem treku. Odměnou za namáhavý výstup je nejkrásnější panorama na světě v čele s Mount Everestem, špičkou Nuptse, sedmitisícovou pyramidou Pumori, Ama Dablam a dalšími bělavými vrcholy. Také v dálce je vidět základní tábor Everestu i hrozivý ledopád Khumbu. Seděl jsem a měl tu možnost si užívat tuto krásu velehor až do západu slunce.

Závěrem co mi trek dal?

Dal mi další krok splnění mého určeného cíle, mohl jsem uctít památku mého zesnulého otce a to tak, že jsem mu byl co nejbílže a cítil jsem jeho přítomnost po celou dobu. To, že trek jsem bral s humorem, závodil se šerpy, kdo bude v lodžích dříve mi pomohlo poznat nové skvělé lidi a také si potvrdit, že moje kondiční příprava je opravdu všestranná a dovoluje mi být stále ve skvělé kondici. „NAMASTÉ“

Trasa treku a mé výkony.

1 den Lukla 2840 – Phakding 2610m – Monjo 2835 (350m stoupání a 350m klesání),

2 den Monjo – Namche Bazaar 3340m (650m stoupání a 100m klesání),

3 den Aklimatizace Namche – Khunde 3840,

4 den Namche Bazaar 3440m – Tengboche 3867m – Deboche 3757m (950m stoupání a 700m klesání),

5 den Lodge Everest Rhododendron 3730m – lodge Pangboche 4000m. Aklimatizacni vyšlap Ama Dadlam B.C 4600m (nahoru 2h30 dolu 40 min, 950m stoupání a 700m klesání),

6 den Pangdoche – Dingboche 4410m (2h00 8,5 km, 650m stoupání a 650m klesání),

7 den Dingboche 4410m – Chukhung Ri 5584m (7h – 21km, 400m stoupání a 200m klesání),

8 den Dingboche – Lobuche 5000m (2h30 10km, 660m stoupání),

9 den Lobuche – Ghorakshep 5140m (1h30 – 6km), Khalapatar vyšlap pro západ slunce 5664m 7km (500m stoupání),

10 den Ghorakshep – Base Camp Everest 5274m (3h10) – Lobuche 14km,

11 den Lobuche – Dzongla 4840m (7 km – 1h30, 200m stoupání a 300m klesání),

12 den Dzongla – Cho La 5420m – Dragnag 4700m (12km – 4 h, 600m stoupání a 700m klesání),

13 den Dragnag 4700m – Gokyo 4790m – Gokyo Ri 5364 – Gokyo (13,5km – 4h s plnou zátěží, 700m stoupání a 600m klesání),

14 den Gokyo 4790m – Machhermo 4470m – Dhole 4065m (13,3 km – 2h50, 100m stoupání a 800m klesání),

15 den Dhole – Namche bazar 3340m (3h – 14km, 550m stoupání a 600m klesání),

16 den Namche bazar – Lukla loge Himalai (19km – 4h, 300m stoupání a 800m klesání),

17 den Lukla – Kathmandu 17km Šlapaní po městě,

18 den Kathmandu relax.

Celkem 21 dní cca 250Km

Zpět Příběhy